Na otázku jak bych se chrakterizovala? Jako kapanek prastěná holčina( ano, čtete dobře H-O-L-Č-I-N-A) ikdyž mi pomalu táhne na třicet no a co? Za svůj domov považuju nádhernou Prahu. Chodila jsem do mateřinky pro slyšící děcka, bohužel čím jsem byla starší tím jsem ztracela sluch. V pěti letech jsem odešla do školy pro sluchově postižené do Ječný ulice, kde jsem zůstala do ukončení základní školy. Etapa povinné školní docházky nebyla zrovna tou nejlepší stránkou mého života. Zlobila jsem jak jsem mohla a rovnou všechny. Takže si se mnou všichni dost užili. Po ukončení ZŠ jsem šla do učení na Administrativní pracovnici. Byli to nádherné tři roky, plné pohody, bezstarostních lásek a slasti.Po učnáku jsem zkoušela jednu školu za druhou a nikde dlouho nevydržela. Až jsem se záhadným způsobem dostala do 300km vzdáleného města - Zlína. Tady jsem prožila dva nádherné roky. Poznala jsem za tu dobu spoustu báječných lidiček, kteří mi ukazali kdo vlastně jsem, dodali mi  spoustu sebevědomí. Jsem na to hrdá, že jsem dokázala jít z Prahy pryč do menšího města a postavit se sama na vlastní nohy mezi slyšícími lidičkami. Když to všechno skončilo maturitou a já odjížděla, koulely se mi po tváři slzy. Skončila jedna kapitola mého života. Dostala jsem se na VŠ obor Sociální práce a začala další etapa mého studenského života. Na VŠ si člověk uvědomí spoustu věcí, je tam sám za sebe. Jsem ráda, že jsem měla štěstí na úžasné spolužačky a zejména jednu spolužačku Danu, bez které bych nebyla ted kde jsem. Vím, že mě čeká běh na dlouhou trat, ale vím že chci školu dodělat za každou cenu a dokázat si sama sobě že na to mám....